Když skončila psychoskupina, cítil jsem hlad. Už jsem dlouho nebyl v Rebiu. Vyšel jsem z Alfa pasáže a šel nahoru po Jánské, do Špalíčku. Cestou jsem se těšil, jak si pochutnám, představoval jsem si, jak nabírám dobroty z ohřívacích plátů, brambory, těstoviny, omáčky, zeleninové řízečky. Přemýšlel jsem, jestli si dát i polívku – abych se zas moc nepřejídal a taky abych zas moc neutratil.
Na křížení s Masarykovou jsem potkal Petra Nováka.
“Zdar, co tady děláš?”
”Ale, byl jsem si něco koupit v Hrmchluvflu. A ty?”
”Já se jdu někam najíst, mám nějakej hlad.”
”Nezajdeš na pivo?”
”Hm, já su tady autem.”
”Tak si dáš něco k jídlu. V Pegasu by mohli vařit.”
”Tak jo…”
Tak jsme šli do Pegasa. Narváno nebo rezervováno, jak by se dalo o půl osmé čekat.
“Tak bysme mohli zkusit Zelenou kočku.”
Hm, tak jo. Ale tam to vypadalo stejně. A tak povídám:
”Hele, to nemá cenu, to bude všude stejný.”
”Hm, tak jo, tak někdy jindy."
A tak jsem povečeřel dva Longery od plukovníka.
Cože to říkala paní doktorka ke konci psychoskupiny?
“Když ustupujete jiným, ztrácíte sebe.”
Já ztratil jen dobrou večeři. Nebo ne?
čtvrtek 9. září 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat